nar. 4.1.1919
Vrchlabí, Československo
zem. 11.8.1991 (72 let)
Praha, Československo
Ludmila, respektive Lída Roubíková, rozená Havlová, pocházela z Vrchlabí a bez odborné herecké průpravy nastoupila po konci druhé světové války profesionální dráhu po českých divadlech. Během patnácti let jich vystřídala celkem šest, působila v Praze (Městské oblastní divadlo Žižkov), ale především na oblastních scénách (Mladá Boleslav, Benešov, Most, Pardubice), byla také členkou zájezdového souboru Ústředního divadla čs. Armády (dnešní Vinohradské divadlo). Trvalejší působiště našla až v Divadle E. F. Buriana, kde nastálo zakotvila v roce 1960.
Ve filmu a televizi vytvořila Roubíková bezmála šedesát rolí, přičemž svou práci mezi filmová a televizní studia rozdělila téměř rovnoměrně. Poprvé se objevila v krátkém filmu PARTA NEZRADÍ (1957). Prvním celovečerním filmem Roubíkové bylo psychologické drama ŽIŽKOVSKÁ ROMANCE (1958), kde hrála vedlejší postavu paní Jonášové. Více se její filmografie začala rozrůstat až poté, kdy získala v Praze stálé divadelní angažmá a po roce 1960 točila i několik filmů ročně, vesměs ale byla pověřována podružnými až epizodními postavami sousedek, domovnic, šatnářek nebo uklízeček, jejichž společným prvkem byla hádavá a pomlouvačná letora. Takové úlohy ztvárnila ve snímcích různých žánrů, jak v komediích (SVATBA JAKO ŘEMEN, 1967; MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU, 1975; TRHÁK, 1980; TEN SVETR SI NESVLÍKEJ, 1980), tak i v dramatech (SMUTEČNÍ SLAVNOST, 1968; KATEŘINA A JEJÍ DĚTI, 1970; HOLKA NA ZABITÍ, 1975). Z filmových rolí stojí za zmínku zkušená rekreantka Dernáčková ve filmu HOMOLKA A TOBOLKA (1972).
Podobné role jako ve filmu dostávala Roubíková i v televizi, i když tady například v žánru pohádek nabíraly její postavy lidštější rozměr (CO POUDALA BÁBA FUTEŘ, 1983; CO TAKHLE SVATBA, PRINCI?, 1985). Televizní diváky zaujala například jako vrchní sestra ve hře KOST V KRKU (1973). Objevila se také v četných seriálech, v její obvyklé roli vrátné jsme ji mohli vidět například v legendárním seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA (1977). Velkou a zajímavou příležitost – opět nepříliš sympatickou – dostala v televizním přepisu Raisovy novely JAKO KNÍŽE ROHAN (1983), kde bezmála zastiňuje Vladimíra Menšíka v hlavní roli. Poslední vystoupení Ludmily Roubíkové před kamerou se odehrály opět v televizních studiích (PROČ PLÁČEŠ, BŘÍZO BÍLÁ, 1991; PŘES PADACÍ MOSTY, 1991).
Hojně účinkovala Roubíková také v rozhlase, vynikla například jako matka v dramatizaci ceněné hry Celou noc venku.
Ludmila Roubíková zemřela v Praze 11. srpna 1991 ve věku 72 let.Ludmila Roubíková se narodila 4. ledna 1919 ve Vrchlabí jako Ludmila Havlová. Často byla v titulcích a v uměleckém světě psána jako Lída Roubíková. Aniž by měla teoretické zkušenosti, ihned začala po skončení druhé světové války hrát profesionálně divadlo. Prošla Městským divadlem v Mostě (1945 až 1946), kam byla přijata na základě konkurzu, mladoboleslavským Středočeským divadlem (1946 – 1948), Městským oblastním divadlem na Žižkově a poté i v Libni (1948 – 1950), Městským oblastním divadlem v Benešově (1950 – 1955), zájezdovým divadlem pražského Ústředního divadla československé armády (Divadlo na Vinohradech, 1955 – 1957) a pardubickým Východočeským divadlem (1957 – 1960).
Nakonec nalezla trvalé angažmá v Praze, v Divadle E. F. Buriana (1960 – 1988), kde setrvala až do penze, ale hostovala zde prakticky až do své smrti. Jako externistka vystupovala roku 1948 i v pražském Národním divadle („České jaro"). Hostovala i v Divadle Na zábradlí („Lekce").
Jako charakterní herečka s robustní postavou, ostře řezanými rysy ve tváři a výrazným hlasem se zjevila mj. v inscenacích „Strakonický dudák" (Mihulice a Zulika), „Revizor" (Anna Andrejevna), „Jánošík" (Kačka), „Paličova dcera" (Šestáková), „Měsíc nad řekou" (Hlubinová), „Dr. aneb Máme doma doktora" (Ouzká), „Naši furianti" (Dubská), „Romeo, Julie a tma" (Nájemnice), „Mezi proudy" (Agnes), „Loupežník" (Služka Fanka), „Alchymista" (Služka), „Trójanky" (Trójanka), „Napoleon" (Kněžna), „Zkrocení zlé ženy" (Hospodská), „Ženský boj" aj.
V českém filmu debutovala ještě jako oblastní herečka v rolích matky Vackové v Burgerově osvětovém PARTA NEZRADÍ...? (1957), sousedky Jonášové v ŽIŽKOVSKÉ ROMANCI (1958) Zbyňka Brynycha a nájemnice v Sequensově ÚTĚKU ZE STÍNU (1958).
Teprve pravá filmová dráha Ludmily Roubíkové se rozjela až po příchodu do Prahy: ČERVNOVÉ DNY (sousedka), LEDOVÉ MOŘE VOLÁ (žena s dítětem), OKAMŽIK, SPOJÍM! (správcová), MEZI NÁMI ZLODĚJI (družstevnice), HANDLÍŘI (Čermáková), film Studia FAMU TŘINÁCT MINUT (hostinská), ČINTAMANI & PODVODNÍK (domovnice), MÍSTENKA BEZ NÁVRATU (Vlasta), HRDINA MÁ STRACH (sekretářka) a VRAH SKRÝVÁ TVÁŘ (správcová Králová).
Od druhé poloviny 60. let byla zřízenkyní (SVATBA JAKO ŘEMEN), uklizečkou ve starožitnictví (HRA BEZ PRAVIDEL), matkou (DÍVKA S TŘEMI VELBLOUDY), Kateřinou (KRÁLOVSKÝ OMYL), matkou Chrudimskou (SMUTEČNÍ SLAVNOST), porodní bábou (KATEŘINA A JEJÍ DĚTI), pyšnou rekreantkou Dernáčkovou (HOMOLKA A TOBOLKA), uklízečkou Čermákovou (ZATYKAČ NA KRÁLOVNU), vrátnou (JAKOU BARVU MÁ LÁSKA), uklízečkou (NA STARTU JE DELFÍN), prodavačkou (MUŽ Z LONDÝNA), poslankyní paní Fráňou Zemínovou (DVACÁTÝ DEVÁTÝ), kuchařkou (ROMANCE ZA KORUNU), účetní Růžičkovou (MŮJ BRÁCHA MÁ PRIMA BRÁCHU) a taktéž kuchařkou Černou (HOLKA NA ZABITÍ).
Druhou polovinu 70. let a 80. léta prožila také ve snímcích ČAS LÁSKY A NADĚJE (Havlová), HOP – A JE TU LIDOOP (zákaznice Mádlová), BRÁCHA ZA VŠECHNY PENÍZE (kuchařka Lída), KAM NIKDO NESMÍ (pouze hlas matky Valentové), TRHÁK (přísná bytná Lukešová), TEN SVETR SI NESVLÍKEJ (vrátná v lázních), PYTLÁCI (Dočkalová), KONEČNÁ STANICE (zdravotní sestra Brázdová), ZELENÁ VLNA (paní s taškami), CESTA KOLEM MÉ HLAVY (starší kuchařka), VERONIKA (domovnice), NENÍ SIROTEK JAKO SIROTEK (žena), PAN TAU (sousedka) a VLASTNĚ SE NIC NESTALO (stará žena) a tak podobně.
Uvedla se v rozhlase („Anna Kareninová", „Proměna" i „Tichý Don"), dabingu (např. JSEM NESMĚLÝ, ALE LÉČIM SE, KREVNÍ POUTO, BARIÉRA), televizních inscenacích (třeba OBŽALOVANÁ, KLÍCKA, DVEŘE, NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK, JAKO KNÍŽE ROHAN, CO TAKHLE SVATBA, PRINCI? nebo PROČ PLÁČEŠ BŘÍZO BÍLÁ?) i seriálech (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ, CHALUPÁŘI, MUŽ NA RADNICI, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, ARABELA, OKRES NA SEVERU, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, SANITKA, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, ROZPAKY KUCHAŘE SVATOPLUKA, ZLÁ KREV a či DRUHÝ DECH apod.). Ludmila Roubíková zemřela náhle 11. srpna 1991 v Praze ve věku dvaasedmdesáti let.